Call of Duty WWII

Po pár letech jsem se rozhodl, že vyzkouším nějaký Call of Duty a teď, co vyšlo Call of Duty World War II, byla to ideální příležitost. Tituly Modern Warfare a další podobné mně opravdu nezajímaly, proto jsem se těšil, až se dostane ke slovu opět tématika druhé světové války.

Hned v den vydání WWII jsem si ji nainstaloval a začal hrát. Celý nedočkavý jsem se nemohl dočkat, až spustím první misi. Začal jsem hrát a ač nemusím ve hrách nějaké příběhy, tak předělové scény a vůbec celý úvodní blok byl poutavý. S postupujícími misemi jsem zjišťoval, jak hra funguje a co obsahuje.

Pokud začnu samotným příběhem. Je to velice hezky napsané vyprávění o Ronaldu Danielsovi a jeho blízkému příteli Robertu Zussmanovi. Ač by se na první pohled mohlo zdát, že příběh o osobních problémech vojáka se do takové hry hodit nebudou, zapadá to překvapivě pěkně do sebe. Bohužel však osobní vztahy mezi postavami nemají přílišný vliv na hru. Ve většině případů je to klasický postup – dostat se z bodu A do bodu B a pozabíjet všechny nacisty. Občas přijde nějaké ozvláštnění, například jízda jeepem nebo tankem, občas sestřílet nějaká ta letadla.

Další ohromná pozitiva jsou bezesporu (a taky nečekaně) skvělá grafika, kterou ale tak nějak od Áčkového titulu očekáváme. Ve hře jsou skvěle také zpracovány zvuky veškerých zbraní.

Co ale sráží WWII hodně na kolena je velice krátká kampaň, která se dá dohrát během 6 hodin. Další zklamání je absence Rudé armády, takže pokud si někdo tuto hru nekupuje kvůli multiplayeru, tak to prakticky nemá význam.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.